Martin Šonka a letošní Festival letectva v Piešťanech

Letošní ročník Festivalu letectví, který se konal od pátku 6. do neděle 8. května 2022 na letišti Piešťany, představil poměrně široký průřez historií i současností civilního letectva. Byly tu i ukázky vojenských, popřípadě vojenských cvičných strojů, ale ty ponecháme trochu stranou. Nás teď zajímá letecká akrobacie a hlavně vystoupení Martina Šonky.

Ve třídenním programu vystupovala především trojice špičkových akrobatických pilotů - Martin Šonka, Jurgis Kairys a Zoltán Veres. Mezi akrobatická vystoupení ale určitě musím zařadit i ukázku Jana Rudzynského na dvouplošníku Bücker Bü 131 Jungmann, (Jan je jinak pilot akrobatické skupiny The Flying Bulls Aerobatics Team, kterou pořadatelé sice avizovali, ale nakonec nelétala), skupinovku nabídli Očovskí Bačovia na větroních L-13 a L-23 Blaník. Samostatnou kapitolou byli hosté ze severu Scandinavian Air show. Ať už jako jednotlivci s Pitsem Special či 12-S Viking, při akrobatickém cvičení dívek na letícím Grumannu 6-164A Ag-CAT Catwalker nebo při hromadném vystoupení celé Scandinavian Air show, vždy se akrobatickými prvky divákům také tajil dech.

Všeobecně můžeme říci, že dojmy ze sestav Martina Šonky, Jurgise Kairyse a Zoltána Verese umocnilo vedle jejich leteckého mistrovství a "šoumenství" také několik dalších faktorů. Každý se představil na jiném letadle, a tak pozorný divák mohl porovnat i letové vlastnosti různých akrobatických speciálů. Kairys se představil na Suchoji Su-31, který je oproti svému předchůdci SU-29 přece jen výkonnější a lehčí, ale díky velkému prstenci motoru vpředu působí tak trochu mohutněji a těžce, než ostatní. Zoltán Veres létal na svém speciálu MXS, opticky připomínající Extru a Martin Šonka přiletěl svojí loni koupenou Extrou NG, i když pořadatelé a jinak věcní komentátoři neustále servírovali informace o jeho Extře 300SR OK-SON. Ta ale v tu chvíli stála v Moravské Třebové a čekala, až dojde potřebný díl, aby ji mechanici mohli připravit pro blížící se mistrovství světa. Ale nebudeme si nic nalhávat, naprostá většina přihlížejících tento nesoulad ani nepostřehla, a že se jedná o jiné letadlo, jim vůbec nevadilo. Před nimi byl opravdu Martin Šonka a létala Extra... Co chtít víc?

Sám Martin říkal, že o poznání těžší NG (má navíc druhé řízení, druhé sedadlo atd.) při stejném motoru není tak živá, jako jeho třístovka. My dole jsme to ale vlastně nijak nepoznali. Martin odlétal svá vystoupení naplno, dokonale, nízké průlety nad zemí střídal s kotrmelci vysoko nad hlavami přihlížejících. Svými kousky udivoval každého, včetně moderátora akce, který v jednu chvíli usoudil, že se Martin s letadlem schoval do pole kamsi za trakci nedaleké železnice. Také diváci ho ztratili ze zorného pole. Na letišti neviděli, že se jen přehoupl nad kolejemi, a tam dál za náspem je velká rovná plocha. Vlastně by se dalo říci, že letiště jen násep železnice podélně rozdělil na půlku. Během chvilky se opět Extra objevila a mnozí diváci nechápali, kde se tam přímo před nimi najednou vzala... Martin prostě létal pro lidi i své pobavení.

Vzájemně srovnávat vystoupení všech tří pilotů si netroufnu. Nejsem ani rozhodčí, ani zkušený akrobat. Každý z uvedené trojice vodil své letadlo svým rukopisem a všichni dokazovali, že v akrobatickém letectví jsou fyzikální zákony neustále atakovány a občas prostě neplatí. A to je na akrobacii to krásné. Žádná exhibice není stejná, piloti různě na sebe navazují jednotlivé prvky, využívají kouřové stopy ke zvýšení efektu a každým okamžikem dokazují, proč právě oni jsou těmi nejlepšími mistry ve svém oboru. Ve vzduchu se také odehrála nevypsaná soutěž o to, které letadlo zůstane ve vzduchu nejdéle stát na místě. Nevím, kdo vydržel nejdéle. Všichni to umí a ti dole jen přemýšleli, čím to tam asi drží.

Martin samozřejmě vyhrál, o tom žádná...

Ale nebyl bych ani dobrým příslušníkem svého národa, kdybych nehledal chyby. Tentokrát ukáži prstem na pořadatele. Ne, nic hrozného, ale hodně návštěvníků mrzelo (to je fakt), že stojánky vystupujících letadel byly úplně bokem od diváckých sektorů - část u malého hangáru u muzea a většina pak úplně na druhé straně letiště, kam diváci už nemohli. Ale teď mne napadá, že stojánka u muzea vlastně nabyla tak špatná. Sice jsme museli ušlapat pěknou porci kroků, ale měli jsme tak možnost sledovat Martina i Zoltána, jak připravují své speciály na vystoupení. To se také pokaždé nevidí. A protože si oba našli i chvíli na popovídání s námi a pár společných fotek, bylo to vlastně ještě lepší, než nejlepší. Tak co si stěžuji, že?

Nebo mi přece jen dovolíte malé postesknutí?

Mezi tisíci diváky, kteří do Piešťan přišli, bylo vidět jen šest klubových triček! Čtyři z Opavy a dvě z Blanska. Přesto si nás Martin všiml a v závěru vystoupení nás pozdravil. Jeho mávání samozřejmě také patřilo stovkám párů rukou, které mu za jeho umění a krásný zážitek zrovna tleskaly. Snad se nás na dalších akcích sejde víc. Podle reakcí na naši pozvánku by se třeba Aviatická pouť mohla stát takovým neoficiálním klubovým srazem.

Jen pro zajímavost - základní porovnání letadel Jurgise Kairyse, Zoltána Verese a Martina Šonky: 

Su-31 - jednomístný, hmotnost prázdného letounu 700 kg, motor Vedeneyev M14PF, hvězdicový devítiválec o 300 kW (400 k), maximální rychlost 331 km/h

MXS - jednomístný, hmotnost prázdného letounu 572 kg, motor Lycoming AEIO-540, řadový šestiválec o 261 kW (350 k), maximální rychlost 420 km/h

Extra NG - dvoumístný, hmotnost prázdného letounu 635 kg, motor Lycoming AEIO-580-B1A, řadový šestiválec o 235 kW (315 k), maximální rychlost 383 km/h

Text: Martin Kůs    Foto: Martin Kůs, Pavel Hon, Vojta Hon a Martina Plesníková